Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

                         KŘESŤANSTVÍ

pb290222.jpg

Obrazek Obrazek

Obrazek

                                                                                                                                                                                 Zdravím Vás mí bratři a sestry. Ano takovými všichni vespolek jsme, neb z Jednoho Boha , Otce Stvořitele, Velkého Ducha, z jednoho Zdroje Lásky, jsme všíchni vzešli. Chci zde mluvit o křesťanství a uvědomuji si jak široké je to téma. Kolik lásky bylo na jeho počátku, ale na druhé straně se na místo jednotnosti objevuje tolik roztříštěnosti, rozdělení jediného láskyplného a pokojného, průzračného poselství a to do různých náboženských denominací, jež každá se cítí jako ta nejpravější a přitom tu je zde pro nás všechny, jenom Jediná a živá Skutečnost ,JEDINÝ Bůh a  Otec, Jahve Sabaot a Ježíš Kristus coby Boží Syn. A jedno je nám pak dané Písmo. Jedna kniha Knih, Bible, z níž všechny tyto odnože se samovolně jaksi se vyvazují a některé, pak i svévolně si násilně překrucují výklady určitých jejích textů, či i vytrhují si určité její pasáže z kontextu. Ty posléze dávají pak slovům, obsaženému pravému poselství, mnohdy chybný význam. Křesťanství se díky jejich ,,vůdcům", dostalo ve svém propojení s politickými silami, také během uplynulých staletí a tisíciletí, dorůzných vojenských tažení například se velice angažovalo v  křižátských válkách, kde vojáci bojovali pod fanatickým vedením vládců i náboženských vůdců a vydávali se na cestu za vyhlazením tzv.,,bezvěrců". To bylo a vždy bude, chápáno silně negativně všemi, co se chtějí řídit oním prvotně hlásaným, pokojným poselstvím lásky ke všem lidem, láskou která byla a je stále ve své původnosti napřena, zacílena samotným Bohem ke všemu živému.                                                                                                                                                                         Pravá láska totiž neposkytuje žádný prostor, ani návod, nebo popud k zabíjení jiných. V pravé lásce není pražádný prostor pro nenávist, nebo dokonce zabíjení jiných živoucích duší. Proto pro mne, i dnešní tzv. vojenští kaplani v armádách, jsou nepochopitelní, když žehnají vojákům jdoucím bojovat za nějaké ideje, vize mocných. Nerozumím a vlastně ani nechci se vmýšlet do myslí těch, kteří za žold se do těchto krvavých řeží zapojují, ani nechci se vmýšlet do jejich myslí a tomu, jak si po požehnání vojenským kaplanem dovolí stisknout u svých zbraní její spoušť, kkerak si pak omluví smrt jiného člověka. Zvráceně vnímám i ono žehnání zbraní , vždyť to je úplná demagogie. Je to vždy manipulace mocných se svobodou a životem člověka, který pak jde a koná slepě v zájmu plánů mocipánů, jenž usilují doma za pecí o naše tzv. ,,vyššího dobra''. Pokud je někdo křesťanem, tak ve válce nemá podle mne, má-li v sobě opravdu lásku, nemá tam co dělat a pokud do ní jde, nechá se naverbovat, tak již v sobě nemá lásku, ale nenávist, či je tu u takovýchto lidí snad chtivost, která je pohání, neboť berou za tuto svou službu plat, možná, že si vybíjejí svou agresivní povahu, milují napětí, touží po vítězství, dokazují si svou neohroženost.To však není už žádná počítačová hra, ale opravdový boj, spojený s opravdovým reálným, naturálním zabíjením jiných živých bytostí.                                                                                                                                                   Ježíš řekl o svých učednících ,,podle toho poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku!''                                                                                                                   Co k tomu říci. Myslím si, že mnozí z Vás si tuto otázku, jak je to vůbec možné, již také sami někdy položili a cítí ten rozpor mezi poselstvím bible a konáním člověka. Proto mnozí, když pohlédnou do minulosti, nechápou to, co se dělo a nadále se ve světě děje. Vždyť pravé křesťanství, je přeci o něčem, úplně jiném. A snad proto, jsou lidé od křesťanství tímto vším, touto špínou a plivanci na Ježíšovo učení a poselství, spíše odrazováni , nedůvěřují křesťanství ani nevidí na něm dnes, jaksi již nic moc přitažlivého. A i když měli možnost snad se i s biblí někdy setkat, chodí kolem mnoha kapliček a kostelů, chrámů, tak váhají, zda její (biblické)poselství má ještě dnes nějakou platnost. Přemýšlejí o tom kam se poděla ona všeobecně hlásaná láska a mír o kterým se neustále všude tak hlasitě mluví , avšak podíváme-li se kolem po světě je v něm stále více a více konfliktů (ať již opravdových, nebo těch  uměle vyvolávaných, protože zbrojní průmysl vyrábí a vyvíjí stále své zbraně dál. Ano a zbraně se pak prodávají neustále na všechny strany, stejně jako tabákové výrobky - vždyť proč ne, když z jejich prodeje do státní kasy pak padají peníze).                                                                                                                       Ano ptáte se zda má nějaký smysl se dnes zajímat o bibli coby Boží slovo a její poselství do ní Bohem vložené, má-li ještě vůbec dnes smysl věřit v Boha. Věřím, že to, co se tak dělo, či se doposud děje, a to mám nyní na mysli, ony různé kompromisy, včetně i chybných (raději doufám, že neúmyslně chybných) výkladu biblických textů, jenž jsou uzpůsobeny tak, aby byla ta, či ona komunita spokojená, odlišovala se od jiných a ta, že se vpři zakládání těchto spolků vycházelo a vychází jen z určité neznalosti samotného poselství. A jak i doufám, přesto ne ze zlého úmyslu (ze snahy po větší populárnosti a přitažlivosti pro mladou generaci, aby jich tak bylo stále více přitahováno do lůna dané církve, nebo dávat věřícím co nejméně omezení, aby se nikdo necítil povinován cokoli striktně dodržovat, cítil se co nejvíce svobodným a také si určoval svá pravidla. Možná že u roztodivnosti tohoto vzrostlého koukolu, že tu je jen popud z touhy být pravdivějším náboženským směrem, než jakým jdou druzí, kdoví. Někteří mají námitky, ohledně správnosti bible a jejího překladu/ů/, nebo také o její úplnosti.                                                                                                                                                                                                                                        Jedná se, ale o dosti  širokou oblast, na kterou bychom se museli dlouze a dopodrobna zaměřit a nelze si vše zodpovědět jen několika odpověďmi. A i když jsme jako Čechy a Morava, kdysi byli a mohli se také ,,honosit" znamením, označením, coby silně křesťanská země, je dnes naše země již považována, za spíše cele prorostlou ateistickým a materialistickým virem. Ztrácí se naše kultura, která zde po celá staletí byla budována, rozvíjena, avšak dnes se stává celá Evropa, jen nekulturní jakousi Eurozónou a naše vlastní tradice, naše vlastní kořeny se stávají stejně jako naše lesy napadány,,kůrovcem",který vyžírá lidi zevnitř, vnitřně a lidstvo vysychá, srdce tvrdnou a okorávají jako skýva chleba a při silnějším poryvu se les mění v polomy, plné lidských vývratů, stavajícími se jen jakýmsi davem lidí  anonymním shlukem lidstva, kde se kulturní znaky a zvyky vytrácejí, stírají, pozvolna se vygumovávají a pak již je zde jenom dav,stádovost - propojená Eurozónou. Ano povědomí křesťanství již ztratilo tak v této zemi, tu správnou hloubku - ale i vědomosti, biblickou, křesťanskou gramotnost. Lidé dnes žijí spíše povrchím způsobem svého bytí, ulpívají na povrchu věcí a proto jsou tak často obalamucováni a strháváni v davovost,(vždyť dav se vždy lépe ovládá, nežli samostatně a svobodně myslící jedinci). Lépe se mu vnutí zákony, a zvláště je-li lid navíce ovládán i strachem, co bude dál. To ale však platí dnes celoplošně, na celém světě a nejen u nás.A kterak to vidím dnes já?                                                                                                 Nemyslím si, že v naší zemi jsou samí ,,bezvěrci", vždyť každý dnes někomu, či něčemu věří, ať již bulvárním novinovým plátkům, zprávám na internetu, v televizi, či vysílání v rádiu. Mnozí jsouce tak nadále nepoučeni minulostí s dětskou naivitou stále věří silně ambiciózním, slibujícím politikům na jejich předvolebních mýtincích či různých rozhovorech s nimi vysílaných na televizních stanicích. Ale i když už lidé nikomu jinému nevěří, tak alespoň se snaží věřit ještě sami sobě.. Avšak s ubývajícími silami a přibývajícím věkem se i tato víra stává jaksi pofidérní a slábne s množícími se tělesnými neduhy, které se objevují stále častěji. Ano, přestali jsme možná již věřit, komuko-li a čemuko-li jinému, než sami sobě, neboť nechceme být znovu a znovu opakovaně zklamáváni, ožebračováni a zrazováni i v těch nejmenších jistotách, které si jaksi, ještě snažíme v sobě pevně podržet.                                                                                                                                                                     Avšak to, co zde chybí, je dnes kvalita morálního a i duchovního smýšlení a taktéž i celého svého způsobu života v němž se snažíme biblické pravdy žít.Je zde již asi vyprázdněný trůn pravé, hluboké,vědomé a neochvějné víry. Možná, že když se rozhlédneme kolem uvidíme pár jedinců kteří jako svědkové těchto pravd stále stojí v kruhu co tisicileté menhiry. Svědkové, nepohnutelní ve své víře, jako zdravé staleté stromy, co se zelenají, kvetou, plodí, voní...                                                                                                                                                                                       Těm ,kdo stojí o to býti osvobozeni a mají o pravé poznání a učení zájem, bych  rád doporučil, pokud je křesťanství některak osobně již oslovilo, nebo cítí, že by to mohlo být ono, pořídit si hned na počátku svou vlastní Bibli               A nejenom aby, si ji pořídili, ale také aby si v ní započali i číst a to což přečtou, aby o tom osobně, vnitřně i  rozjímali, prosili Boha o Ducha porozumění o rozpoznání své vlastní cesty, pro kterou byli stvořeni, prosili o sílu k tomu, aby uvedli vše zpoznané v svůj osobní, život  tím, že tu získanou, odkrytou moudrost od Boha uplatní, že ji budou aktivně též žít, začnou se s odvahou a bez pochybování od oné chvíle poznání, řídit oněmi radami danými od Boha, aby byli  byli osvobozeni, uvedeni v celou tu svobodu, kterou Bůh nebeský Otec slibuje všem svým dětem, následovníkům Ježíše Krista. Lze například začít si číst například Žalmy, nebo hned samotný Nový Zákon, kde jest napsáno: ,, poznáte pravdu a ta vás osvobodí''.                                                                                                                                                                                                                                                               Co se týče samotných Biblí těch jak sám vím je na pultech celkem malý výběr. Nyní nemyslím co do různé velikosti, nebo v jaké jsou zrovna vazbě, ale to, že je zde hromadně prodáván víceméně jen překlad Ekumenický. někdy i s knihami deuterokanonickými,(ale i tento trend se již pozastavil a tak v posledních letech poklesl). Na pultech můžeme tak uvidět i Bible v komiksovém vydání,aby mladí byli přitaženi, nebo bibli na cesty, zkrácené, jen jakési biblické výtažky, aby se mladí čtenáři moc neunavili a nemuseli osobně tak moc bádat a hledat si různé další odkazy, které porozvinuly by jejich porozumění, zcelili jim celkový obraz a nebo je zde Ekumenický překlad bible, který je sice psán moderní češtinou, ale  je to překlad, který vznikl po společné dohodě o formulování některých pasáží,osazenstvem sestaveným vícerem svolaných zastupitelů z různých církví. A tak tento překlad je takový, jaký je. Prostě, aby vyhovoval všem, tedy nikoho neurazil, vyhovoval a to i přesto, že v určitých textech, se tím jaksi vytratila správná významovost určitých textů, také utrpěl jejich ,,duch-kouzlo" -- dokonalého překladu, které oslovilo čtenáře, nebo  posluchače, kteří hned napoprvé, pocítili hloubku ducha do oněch veršů vloženého. Jinak je, ale u nás stále dostupná, ještě ona klasická a krásná, výstižná Kralická bible, které se však i přes její podání ve staročeštině, dá zakrátko lehce porozumět. Vždyť po celá léta, tu v dřívějším ještě Československu, nebylo možno sehnat ani nic jiného. Já sám jsem ji dlouhodobě používal a staročeština mi nikdy nevadila a dodnes si v ní vyhledávám raději nežli v ekumenickém překladu. Pro srovnání výkladu určitých veršů, nebo celých odstavců,  při tomto porovnávání tak vyhlížím onoho ducha textů, ten ,,spravný odstín", ,,správné světlo", nebo dá se říci vůni.                                        Včela vždy neomylně rozpozná umělou květinu od pravé. Proto buďme jako ony.                                                                                                                                                                           Při hledání a zkoumání používám k tomu proto i další překlady bible a to jak Jeruzalémský překlad tak též tzv.Překlad Nového Světa. Z těchtoho tří překladů tedy nejraději a nejčastěji čerpám poučení a hledám, vyhlížím, onu blízkost Boha-Otce a také Jeho Syna Ježíše Krista. Tak z Písma se vždy snažím vycítit sílu do nich vloženou Duchem svatým. Kralická bible má celkem i dost veliké množství odkazů na jiné pasáže. A ač se to nyní někomu nebude zrovna zdát, nemusí mu to být recht,  tak překlad do moderní češtiny, kde je  také velice hodně odkazů a je skoro identický s Biblí Kralickou, je překlad o němž jsem se před chvílí zmínil  tzv.,,Překlad Nového Světa'' který vydali a rozšiřují Svědkové Jehovovi.                                                                                                                                                Vždy ale platí:,,Stále však rozjímej a rozlišuj!'' Zkoumej, zda i slyšené slovo při kázán í v kostele je v souladu s Božím Slovem, s Jeho Pravdami a Poselstvími. Taktéž, uvažuj a rozlišuj, zda život u takového člověka, jenž káže z Bible jiným je v souladu s tímto kázaným slovem. To není můj podnět, ale je to rada, kterou apoštol Pavel dal těm kteří žili v Beroji. Do světa totiž vyšli mnozí, aby za sebou odvedli mnohé, a sami se tím co říkají pak neřídí. Důležitější přesto je, ale hledět sám na sebe a nesoudit jen druhé.                                                                                                                                                            Co se týče Svědků Jehovových a jejich překladu do moderní češtiny, tak pokud se s nimi někde setkáte, zeptejte se, zdali by vám jeden výtisk neposkytli..Tím se, k ničemu nevážete a je jen a jenom na vás, na vašem rozhodnutí, zda, se s nimi budete chtít někdy ještě v budoucnosti setkat (lze si tento překlad bible, ale i též stáhnout na jejich internetových stránkách -,, jw.org''.) Pro pochybovače o tomto překladu, tvrdím, že je podle mého o dost blíž Bibli Kralické, než je ten překlad  Ekumenický, ale každý má svobodnou možnost, hledá-li Pravdu, hlouběji  se ponořit do porovnávání, všech těchto biblických textů, obsažených ve zvolené samotné Bibli a objevovat v ní, obsaženou, ničím nezakrytou PRAVDU                                                                                                                                                                                          Jak jsem výše se již zmínil, tak i já ony různé překlady takto mezi sebou společně, vzájemně dál konfrontuji.                A ne snad pouze, abych v nich (těchto různých překladech) hledal chyby, ale protože hledám to hlavní,.. onu hlubší, řekněme třeba mystickou platformu po staletí předávanou a uchovávanou pravdu tohoto předávaného  poselství, s láskou nakloněnou vždy a jen láskou k Bohu a též i k našemu spasiteli a vykupiteli, Ježíši Kristu. A proto se spolu, se svatým Duchem, snažím osobně sám vnořit v hloubku ducha těch všech poselstvích, kterých bylo nám od Otce dáno.                                                                                                                                       Vždyť je v božím slovu psáno:,,Kdo hledá pravdu nalezne ji''                                                       A to bych každému přál. Aby, se každému z nás díky osobnímu studiu, modlitbě a rozjímání, každodennímu, pravidelnému čtení bible, mně i Vám dostalo milosti a pravého poznání Boha.                                                             Na pultech obchodů je tedy prodávaný zdařilý překlad Jeruzalémské Bible, jenž v pasážích, Starého zákona, používá též jako v Překladu nového světa od Svědků Jehovových, Boží Jméno Jahve/Jehova.                                                Jeruzalémská bible, má taktéž hodně odkazů, na různé podobné, či rozvíjející pasáže a texty, obsažené v Bibli.Tato Bible a má také dosti zajímavých doplňujících poznámek tzv. pod čarou.                                                Jak ekumenický, tak Kralický překlad bible, se tomu používání Božího Jména, ale vyhýbá. A tak, namísto používání Božího Jména, používají slovní náhražky, Hospodincož má jen význam coby:,,hospodář'')Je to jako bychom na někoho volali, ,,hele Ty". Boží jméno je pak sice v ekumenickém překladu zmíněno, jako okrajově jako jakási ne zcela podstatná informace, v poznámce mini písmenky dole, jen jako malá, ne až tak zase důležitá, ne zcela významná poznámka, kdesi pod čarou a důvod? Překladatelé se odvolávají na jakési zavedené tradice.                               Přitom je psáno:,,Kdo vzývá Boží Jméno bude zachráněn''                                         A poněvadž označení Hospodin, není, Božím jménem,(ale znamená pouze hospodář) myslím si, že je pak chybou takto Boha oslovovati. Nám samotným na našem vlastním jménu také, určitým způsobem záleží a také je to slušnost, druhé oslovovat  jménem.. A Bůh, náš nebeský Otec, Stvořitel všeho nás nabádá abychom Jej a k Němu volali setkjávali se s Ním také nám radí, chce, abychom vzývali Jeho Jméno. Ale jak, když je toto Jeho Jméno takto lidem zakrýváno?                                                                                                                                                    Těžko pak člověk zaklepe na správné dveře, nejsou-li označeny vizitkou.                                Bible Jeruzalemská, obsahuje taktéž i deuterokanonické knihy a používá jak jsem se již zmínil, oslovení Boha,  jméno Jahve. ,,Jsem, kterýž Jsem'' JHVH, tetragramaton, který znamená to hlavní a  pro nás důležité - samotné Boží jméno - ,,Jsem, JSOUCÍ, Jediný a Pravý, Nepomíjející váš Bůh,Otec, Jahve/též možno Jehova, JHVH-(Jod-He-Vav-He). ''                                                                                                     V neposlední řadě, je zde také, dnes již vydaná  tzv. Synoptická  bible, kde je současně k porovnání, jak ekumenický,  tak i Kralický překlad. A tak tedy, je tu možnost texty navzájem spolu hned porovnávat. Tato bible, obsahuje i ony dříve zmiňované knihy deuterokanonické.                                                                                

p2190051.jpg

p6090008.jpg

p1010070.jpg

 

                                                                                                                                                                                        Co je to láska? Láska to je cit . Co je cit? To je otevřené srdce. Neboť otevřené srdce to je zapomenutí na sebe, zapomenutí na sebe, je zase přeci ochota myslet a vydávat se pro druhé, vydávat se pro druhé byla a stále je životní cestou Ježíše Krista.  A jeho učedníci kteří jsouce pod milostí jsou rozpoznáváni podle toho, že mezi sebou mají lásku a nemilují jen sami sebe, ale tuto svou láskou rozšiřují svoje srdce, aby v ném byla láska k Bohu Otci, Ježíši Kristu i k bližnímu svému. Životní cesta Ježíše Krista je a byla cestou Božího Syna, jenž zůstává v Boží, Otcově lásce a dostává oč prosí a to i za nás i pro nás, kteří se snažíme jíti v Jeho šlépějích.Vždyť On je Božím důvěrným přítelem, má schopnost léčit zkroušené duše láskou, schopnost nás ochraňovat prostřednictvím andělů, nás křehké hliněné nádoby. Mějme na mysli každý z nás, že: ,,Každá nádoba je určena pro určitý účel, proto prosba naše, ať jakkoli smělá se druhým snad může zdát, nechť zní svobodně a s láskou z úst mých, z hlubin našeho srdce.Prosme:,,kéž je mi úkol svatý dán, abych pro obsah cenný pro který jsem byl též u Tebe Bože ztvarován, jsem i naplnil.''                                                                                                                                                                              Nikdo nemůže být dokonale štasten, nejsou-li šťastni všichni kolem. Lidi by měl a má poučovat pouze ten, který je z celého srdce miluje, je mu shůry dáno takto konat a ponechává jim jejich svobodu ani je neodvádí za sebou, ale vede je k Bohu.                        Láska,pokud je velká,chce obejmout celý svět..Klíčem k lidským srdcím nikdy nebude naše chytrost,ale vždycky jen naše všeobjímající láska .                                         Tajemství štěstí přec není ve vlastnění, ať již věcí nebo vědomostí, ale v dávání, předávání. Jednotlivě jsme jen pouhá slova, společně však tvoříme báseň. Radostná mysl je jako jaro, které otevírá květy lidského srdce k povzbuzení druhých a k sledování své cesty. Božímu povolání .   

 Staniž jsme se všichni oltáři na nichž plně obětujeme Bohu sami sebe, vždyť ničeho jiného cennějšího zde nemáme čehož bychom mohli nabídnout Tobě ó Bože, kterýž nás každý den, okamžik zasypáváš květy vonící LÁSKOU....co můžem, mohu nabídnouti OTČĚ můj, co vždyť Ty vlastníš i můj, dech.

Obrazek

 A Kristus tančí a zpívá, promlouvá i učí o svém Otci a svém Bohu Nejvyšším.

 Připojme se k této nebeské slavnosti , tanci s plností vší lásky, neboť zpíváme Bohu,  Otci  přemnohých divů a milosrdenství.Sláva Bohu nebes i Země.

 Vdechni do nás,do našich puklin duše dechem plným radosti a lásky, vždyť ta nikdy nepomíjí, to mi jen se Tobě občas vzdalujeme někdy už ani na dohled.Ty Bože nás však nikdy neopouštíš, ty stále doufáš, že z dálek se k Tobě zpět jen pro Tvou lásku se navrátíme o budeme toužit po Tvém obětí.Buď nám prosíme blízko, blizoučko nám na dosah.

Učení to jest o lásce,srdce když jej slyší,jen se raduje a vzlétá k nebesům.

 

   Slyšme učení to nové,svitky otevřené,by člověk došel poznání i spásy.

 

  Dnes-Tady a TEĎ.  Pane ke komu půjdeme,vždyť Ty máš učení pravé,slova života a záchrany.

 

  Kdo slyší přešťasten je,ať pohár jenž nyní přetéká našich srdcí svlaží,

 

  Kdo slyšeli a radostnou to zvěst přijali a cítíli se pak puzeni samým Bohem, Otcem, dále jiným tento dar Boží dobrý  předávat tak dobře činí, neboť se máme jako bratři a sestry s druhými o ni dělit, neb jsme křestem k tomu zavázáni. A ti kteří uslyší, tak oni se budou radovat jsou-li z Boha. A tito i jejich otevřené srdce, možná nyní rozpukané strastmi světa díky volání Otce, Božímu volání k tomu -napití ze sladkého pramene božích pravd, k tomuto vodnímu zřídlu, plnému světla, co zhladí a opět zcelí člověku těchto ran, ze strany světa zasazených do srdce, aby opět v něm láska nalezla a měla silného sídla a odkud bude moci láska radost pokoj, dobrota, harmonie vyvěrati bude směrem k bližním. K tomu nám dopomáhej BŮH. Vše konat nejen s láskou, ale také s pokorou a úctou k Bohu i bližnímu.

 

 Neb nestačí jen slyšeti,ale nutno i konati a to vždy a všude,kudy kráčíme. Nechť je v nás pokoj, láska, mírnost, dobrota, shovívavost a milosrdenství a ty kéž spolu s pokorou nás provází na všech naších cestách, když kráčíme životem, společně s naším Bohem.                                

30062017543.jpg

Pokud to záleží na nás snažme se zachovávat  pokoj se všemi lidmi s nimiž se ve svém životě setkáme. Uchováme si tak v sobě vyrovnanost, klid, který dnes tak mnohde, ale i přiznejme si, i nám často/občas chybí, nejen navenek, ale zejména vnitřně, neboť jsme si jej častokráte nechali vzít. Mnozí úplně, jiní jen částečně. A důvod tohoto úbytku je tlak světa kolem, naše nedostatečná ostražitost a bdělost i nedostatek času vyhrazeného k četbě Božího slova  a též osobní, hluboké, vnitřní, modlitby i praktikování, uvádění v život zpoznaného. Neboť tempo světa kolem i na pracovištích se zrychluje ve snaze zachránit svět ze zkázy do které se díky politikům a lidem snažícím se nabažit, obklopit se pomíjivými předměty, žene. Chybí tak poctivost, etika, slušnost, pokoj a také, že jednou dané slovo platí a platit bude i zítra. Když si tedy dáme jedna a jedna dohromady, tak zjistíme, že se mimo korupce jednotlivců a zejména nim, ztrácí mezi lidmi čím dál více důvěra a onen výše již zmiňovaný vnitřní pokoj v srdci a pokoj mysli. Nejvíce však LÁSKA. Jakoby a to i křesťané mezi sebou pozapomněli si ji navzájem občas projevovat a nebo vytěsnili toto slovo a nechali tyto vlastnosti víru, naději a zejména bezpodmínečnou lásku kdesi venku, mimo sebe a přitom Ježíš Kristus nám všem říká,, podle toho poznají,že jste moji učedníci (následovníci věrní) budete-li míti mezi sebou lásku.                                                                             

p1010029.jpg30062017546.jpg

Navíc  máme milovat, ač se to zdá nejenom podivné, ale i velice obtížné BOHA i své nepřátele a to je nejenom nelehké, ale zdá se nám to, mnohdy, jako nepředstavitelně velký balvan, který nemůžeme nikdy překročit. Nenaučili jsme sobě, ani druhým dosud na 100 procent odpouštět. Důvodem je naše ego, které stavíme na svůj osobní piedestal. Ale uvědomme, si kdože nás miloval nejdříve? Ano, byl to sám Bůh, který nám dává život.Také Ježíš Kristus přinesl za nás svou oběť a to v době, kdy jsme byli ještě hříšníky a doposud jimi stále jsme. Přiznáme-li si to sami sobě, že se nám stále ještě zcela a úplně, nedaří, zbavit se občasných hříšků, ať je to v myšlenkách, slovech, nebo dokonce v dokonaných skutcích zbavit, tak je čas na změnu, neboť Bůh nás stále miluje, jako nás milovali naši rodiče dokud jsme byli malí a milují nás i nyní přestože jsme již o něco zestárli. Stále nás milují a naše trápení, bolesti, neúspěchy rozchody s partnery a nebo nemoci prožívají stále s námi a budou je prožívat dokud budou zde s námi na světě. A nyní si uvědomme, že Bůh nás a dovolme si tuto skutečnost připustit, také stále velice miluje a chce abychom byli šťasnými. Věříme tomu? Lze to připustit? Chytněme se jaksi za nos a uvidíme onu hlubinu, tu propast, která tu mnohdy zeje, mezi námi, Bohem Otcem, Stvořitelem i Ježíšem Kristem a svatým Duchem. Vždyť jedině s nimi, bude vždy mít a má, náš život smysl a také cenu okolním světem opomíjenou, či dokonce posmívanou: Záleží nám však na tom, co si o nás myslí druzí a neodstrkujeme při setkání s nimi, Boha od sebe, jen na chvíli. Nyní si chci dělat to co chci, přeci jen na chviličku. A pak se vracíme zpět, jakoby se nic zas tak nedělo. A nebo snad, se posléze, navracíme, se zkroušeným srdcem, vida tu chybu, skláníme se pak v pokoře před Bohem v modlitbě co marnotratní synové a dcery.                 

p6090007.jpg

Pokoj a láska, ať je naším znakem, pevnou devizou, kterou nesměníme, pro nějaký krátkodobý pocit vítězství, zadostiučinění. Pokoj i láska nechť s Vámi,  kráčí, jako dobří věrní přátelé, jenž uchovávají hlavu chladnou, též čiré myšlení,  spolu s dobrotou i především láskou, bez hranic a jste plni milosrdnosti.                  p1040002.jpg Kéž v nás každém roste Kristus a my rostem v Kristu.                                       A přestože i když se spolu neznáme, mám Vás bratři a sestry rád. Chci být a taky je mým přáním abych byl a jsem schopen Vás milovat a mít Vás v lásce se stejnou silou, tak jako Kristus miloval své učedníky i lidstvo a miluje nás, stále aniž si to uvědomujeme. Miluje nás též a obdarovává nás neustále životní silou a různými schopnostmi náš Bůh, Velký Duch, Stvořitel, Zdroj všeho Bytí.On je Absolutno, Vládce. Vím, že napodobování Ježíše Krista je to jaksi nedostižný vzor, ale snažme se, nestyďme se za svou lásku, i když třeba dosud ne zcela dokonalou, či i lidmi  odmítanou, neb ona otevírá a rozšiřuje naše srdce a též nás naplňuje radostí, větším pokojem a mi tak můžeme růst v lásce k veškenstvu. Vždyť všichni máme tak jako on napodobovat našeho Otce v nebesích, nechat se Jím vyučovat, získávat moudrost, nechat se Bohem vést po cestě života ke Světlu zpět k našemu pravému domovu. Vždyť i Abraham a praotcové hledali svůj pravý domov Věčný příbytek v nebesích u Boha a zde na Zemi se cítili jako cizí usedlíci.

Zvony ať do dáli rozsévají Boží lásku a něhu tak jako Kristus, jenž hořel láskou k lidem všem a za všechny nás se vydal a na tvářích i v duších svých můžeme cítit onen dech. Tak aˇi my zníme těm co ač mnohdy ani neřeknou si o lásku a něhu vždyť i oni --------------------------------------jsouce jsoucí, takže jedni z nás.Buďme jako zvon, neboť, je-li dostatečně zvon rozhýbán, stává se živým a má-li srdce - zní do dáli. Ať i my zníme jako Loretánské zvony, melodicky a hladíme duše lidí, zníme k potěše samotného Stvořitele Boha.                                            p7020055.jpg                                                                                                                    

Vzhledem ke stavu v němž se dnešní svět kolem nás nachází, ať je to stránka ekologická,nebo to kterak trpí a hladový lidé v rozvojových zemích ale i jinde pro lidskou lhostejnost a dravost tzv. vyspělého světa pokusme se vytvořit širokou skupinu, oblak láskou sjednocených lidských myslí a zejména našich srdcí v propojenou modlitební základnu, která se pak díky dalším,jenž se budou připojovat, bude rozšiřovat a růst s Božím požehnáním v živé modlitbě společně s námi v jakýsi Láskou prodchnutý živý organismus, který se bude pravidelně v určité dny modlit nejen za sebe jakž běžně činíme, ale i za druhé a blaho světa obklopujícího nás.Aby byla vymícena chudoba,i hlad a to jak /doslovný tak i duchovní/.

Pokud budete,či již máte na mysli takovýto úmysl,uvést v praxi,ale dosud jste jej plně neuvedli ve vašich životech v životní krédo,dejte mi vědět,kdy a které dny ,či snad po celý týden bychom se společně mohli propojit v jeden silný,živý láskyplný celek Bohem požehnaný boží celek ctitelů,Jeho svědků.Vždyť náš král a spasitel Ježíš Kristus řekl,,kde jsou dva nebo tři v mém jménu tam jsem mezi nimi i Já. A také můj Otec i Duch svatý.

      p1010129.jpg     Přeji Vám všem bohatý duchem božím prodchnuté dny.Pečujme o svou duchovní čistotu své víry,zkoušejme zdali jsme my sami ve víře dosti pevní a zda máme onu  těsnou přimknutost k Bohu,Ježíši Kristu i svatému Duchu.A s vřelostí se modleme jedni za druhé i za požehnání a naši vzájemnou vytrvalost.Bůh nám v takovém odhodlání hledat Pravdu, nalézt Pravdu pomůže a dá nám též pokoj, nejen do naší mysli, ale i srdce.Na nás pak je prakticky být Bohu nadoslech a bližnímu svému láskou nablízku.O to stále usilujme.                           Hledejme Jej na všech našich cestách a modleme se, ano modleme se s vroucností, abychom toto vše co se dnes děje s Boží pomocí přestáli i mohli až nastane onen čas svléknout tento tělesný šat,rubáš a mohli splynout cele v Jednotu s Otcem.    Pokoušejme se neustále držet Boží ruky, kráčet po mystické cestě jenž je úzká, však vede do radosti a k Všelikému Otci všech světel.Nepolevujme,pak láska k Otci i poznávání hloubky nám daného Písma a milost Boží nás povede. To Vám všem i sobě s láskou též s modlitbou přeji.   Modleme se jedni za druhé, přejme si navzájem to nejlepší, kráčejme po boku Krista vzhůru.Janp6240280.jpgp1290263.jpg30062017536.jpgJe to naše svědomí co svědčí o naší ochotě naslouchat Bohu Otci a nechat se jím vyučovat a vést, nebo zdali chodíme kam nás srdce táhne. Hledáme-li svých věcí pak jsme taženi tužbami svého srdce. Ježíš kristus řekl: ,,kde je váš poklad tam je i vaše srdce. Ano tím se zaobíráme ve své mysli, takovým směrem, cestou pak i  kráčíme k cíli. je tímto cílem Bůh náš Stvořitel nebo pomíjivosti tohoto světa. Ničeho si odsud neodneseme. jak je pasáno:,,nahý jsem na svět přišel, nahý i odejdu." Povětšinou se jedná o naši pokoru, prostě uznat svrchovanost Boží a žít podle Jeho měřítek. Býti vytrvalí když kráčíme. Je zkoušena naše věrnost trpělivost pokora a láska.               Bůh nám nabízí svou lásku, ochranu, dává sílu kráčet k výšinám a to i přes tlak okolního světa.Ne tedy silou, ale láskou lze jiného tvora či člověka přilnout k sobě .Tak napodobujeme Boha a naše srdce je u Něho. Od Otce v nebesích dostáváme rozličné dary a dělit se o tyto dary je správné, aby se mohli z nich těšit, být jimi obohaceni i jiní. To oblažuje duši člověkai ducha, neboť vidíme rostoucí radost. Otevírejme se více působení Boží milosti, která přichází k nám v duchu svatém a jsme schopni nésti ovoce co vštípená ratolest na vinném kmeni jímž je Ježíš Kristus. Je na každém jak dalece a jak často bude zpytovati svého svědomí, to zda opravdu žije podle božích měřítek, to k čemu a ke komu svým srdcem lne k čemu se jeho mysl a srdce přiklání a o čem svědčí svými slovy a skutky. Zda to co říká je v souladu s tím co číní, či nikoli.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář