Buddhismus
BUDDHISMUS 
Tato stránka byla prozatím prázdná jako zrcadlo, na nějž dosud neusedla žádná slovní, myšlenková muška. Avšak stejně jako u rubriky o šamanismu se mi i zde před časem podařilo tento námět celý smáznout. Možná to byl záměr Všehomíra. Tak zatím jste mohli zde prožívat zde ono velké ticho, plnost prozatimního mlčení, něž tento popis jakési buddhistické anatomie moudrosti, zde opět plně ožije. Pokusím se pro vás, opět vylovit něco z těchto propastných hlubin, částečky vědění a uspořádat a sestavit vše, v alespoň malou mozaiku tohoto směru. Zatím se ponořme v Pranavu zvuku - mantru, energetickou vibraci Óóómm.či AUM a setrvejme společně v jejím světle, v jejích energetických vibracích. 
Od kolébky lidstva se lidé snažili hledat a najít Boha, onu Prajednotu z níž vzešel šamanismus, Při hledání Stvořitele Boha se lidé rozešli do všech stran. Hledali kolébku z níž byli zrozeni, neboť intuitivně cítili,že vše pochází z inteligentního Zdroje Života plného moudrosti a lásky. Vydali se tedy hledat místo, které je jejich pravým domovem. Jejich cesty se rozvinuly do mnoha a mnoha světových strana a tak vznikla též různá náboženská uskupení ale taktéž mnohá kmenová náboženství, různé druhy. A tak se objevil na mnoha a mnoha vzdálených od sebe místech i šamanismus ať již v Tibetu tzv. Bonismus,nebo na Sibiři , u Mongolů, Eskymáků, v Jižní i severní Americe u indiánských kmenů, v Austrálii u Aborginců, ale i vAfrice,nebo Indii. 
Ale jedním z hlavních náboženských směrů se v Indii stal Buddhismus, který se rozšířil posléze i do Japonska a jiných přilehlých ostrovů a územních pevnin a dostal se i také do Nepálu či Tibetu, kde vládl prozatím do příchodu buddhismu starodávný šamanský způsob Bönismus. Buddhismus je však nyní jedním z nejrozšířenějších duchovních směrů mimo Křesťanství a Islám. Pak tu vnímám již jen dav ateisticky smýšlejících lidí, kteří se postavili se svým egem na oslavný piedestal své moci, majetku, postavení a snaží se ze světa urvat, vytěžit co nejvíce, ať to stojí co to stojí. Je smutné když člověk slyší o různých náboženských nepokojích, kdy se jeden náboženský systém snaží zotročit, podřídit si i za cenu krveprolití jiný národ, jinak smýšlejícího člověka a u ateisticky smýšlejících lidí jde o tichou, vládami řízenou nenápadnou domestikaci, aby byl bezejmenný dav poslušen a vykonával slepě příkazy shora. Dnes jakoby nestačila rasová nesnášenlivost, která ponižuje druhé, aby si jaksi upevnila pocit nadvlády nad jiným člověkem.Příkladem uvedu Němce a jejich zvěrstva a holokaust na Židech, nebo z úplně druhého konce světa ono vymýcení původních obyvatel Ameriky. Zabraná půda hordami utečenců z Evropy a Britanie, Španělů aj. přistěhovatelců, jenž pro zlato,půdu pro svůj dobytek zdecimovali původní obyvatele i stáda bizonů. Ať se to dělo v Severní Americe, či se to nyní děje při kácení pralesů a různé těžbě nerostů Zabíráním půdy kmenům po staletí zde žijících v pralesích, teď ukradených místech v Jižní Americe, kde hrstka domorodých kmenů marně bojuje s těžaři o svoji po staletí jim patřící půdu, jde stále o to samé o zisk bez ohledu na domorodé svobodné obyvatele. ---Vraťme se však zpět k buddhismu----- 
Buddhismus ten byl založen na základě poznání samotného Buddhy, neboli původně Siddhárty Gautamy v knížecí rodině Šakjů v Indii, narozeného v knížecí rodině Šakjů-6.století před naším letopočtem, jenž byl skoro do dospělosti chráněn před smutným obrazem života, který žil lid za palácovými hradbami, byl uměle chráněn před pravou tváří světa. Pokud byl brán na vyjížďku mimo palác, pak stejně asi jako v Rusku se stavěli tzv. Potěmkinovi vesnice, nyní i zde museli všichni mrzáci,žebráci nebo jinak nemocní a umírající býti včas odklizeni mimo hlavní cestu. Zde se z cesty včas odklidilo vše co by mohlo otřást Siddhártovou myslí. Gautama Siddhárta, však se s tím vším při jedné z vyjížděk stejně však setkal a uviděl jak vypadá zuboženě svět kolem a počal si klást otázky, odkud se bere tolik, utrpení, proč lidé trpí, co je počátkem těchto strastí a jak by se daly odstranit. Započal si jasně uvědomovat tu propast, onen rozdíl mezi tím jak žil do této doby on sám v bezstarostném blahobytu a mezi životem lidí žijících za hradbami paláce. Gautama Siddhárta, byl dozajista zdrcen touto nuzotou a bolestí, hladem a nemocemi se kterými se za hradbami paláce mezi lidmi setkal a začal si klást otázky, odkud se bere tolik utrpení, proč vůbec lidé trpí, co je počátkem těchto strastí a jak by se daly odstranit, nebo alespoň zmírnit na minimum. Ačkoli byl ženatý a měl syna opustil ženu i syna, odešel z paláce a vydal se na cestu rozjímání. Nastoupil cestu askeze a mudrce, aby rozluštil a objevil odpovědi na otázky a poznal skutečnou Pravdu o tom, jak nalézt v životě naplnění a štěstí, jak dáti své mysli vyrovnanost, harmonii a nastolit ve své mysli i svém srdci mír, pokoj vyrovnanost. Meditoval, postil se spolu se sebezapřením, ale ačkoli spolu s tím vším rozjímáním, cvičil i jógová cvičení, stále nedošel k osvícení, poznání a porozumnění. A tak usedl pod Pipalem což je druh indického fíkovníku kde dospěl k osvícení, poznání a porozumnění asi po 4 týdnech,( některé prameny hovoří o šesti). Zde mu bylo umožněno dosáhnouti nirvány, neboli,,vyvanutí'' a tím také již trvalého pokoje ve svém srdci i mysli, osvobození od tužeb též, a také i utrpení. Poté se snažil to co zpoznal, co mu bylo odhaleno předat druhým, aby také oni mohli nalézt osvobození, mír a klid ve svých myslí a srdcích. Snažil se tytopoznatky šířit mezi lidmi. A celý souhrn učení byl postaven na 4 pravdách: 1.Všechno bytí je strast:, neboť je provázeno od zrození, bolestí, nemocemi i nakonec smrtí, touha po něčem je též bolestnou, ale též odloučení od příjemných věcí je strastí. 2.Strast vzniká z touhy nebo žádosti: smyslové rozkoše, které se vrhají sem a zase tam a nenalézají trvalého uspokojení, je to vášeň a dychtivost, užít si vše co se dá a není to odlišné od způsobů žití Epikurejců, jenž zastávali tento postoj k jídlu, pití či různým zábavám-(jezme a pijme dnes, užijme si co se dá, užívejme si života dnes, vždyť zítra můžem zemřít). Takto se podobně chová i dnešní konzumní společnost. 3.Vyhasnutí touhy znamená konec strastí: zbavme se vášní, ulpívání, žíznění po různých věcech, ale posléze je třeba se vzdát i tužby, lpění po samotném osvobození. 4.A to je nyní již poslední z oněch čtyř bodů, který zní: vyhasnutí touhy lze dosáhnout, následováním Osmidílné cesty, ovládáním myšlení a víry. 
Vzhledem k poznání, které v nás postupně a přesvědčivou pravdou zakoření je správné nestavět na věcech, svých názorech ani na zdánlivě jasných a nemněných věcech. Vše je složeno a tedy podléhá časem i nezadržitelným změnám. Proto jhe osvobozující a správné neulpívat na žádném svém názoru , emoci, na žádné situaci.. Meditace člověka není v tom jakou zaujme na určitou dobu tělesnou poizici, ale na toim jhak proižívá a jak se staví ku každičkému okamžiku, chvíli během dne který zrovna prožíváme. Záleží především na stavu nbaší mysli jakou ke každému okamžiku zaujímáme, ať již vykonáváme cokoli- je důležité si udržovat meditační stav mysli, která k ničemu a na ničem neulpívá a je vyladěna na harmonické prožívání každičké chvíle. Na ničem neulpívat. ,,Buď tichý a věz, že Já jsem Bůh". Bůh spočívá v naprostém klidu v harmonii, nehybný a přec plný akce. Udržujme svou mysl též nehybnou i uprostřed každé své činnosti. Jít cestou mlčení a naslouchání, když mluví sám Bůh. Nestavět na prázdné existenci jakkoli se nám z našeho pohledu zdá stabilní. Naše tělo je též složeno z mnoha prvků a jednoho dne se opotřebuje a rozpadne, dech se zastaví s posledním výdechem a pak nastane ticho, pokoj, klid a my spočineme uprostřed té nezměrné Boží prazdnotě, prostoru jenž nemá hranic, v samém Bohu. Ze Zdroje Boha Velkého Ducha jsme vzešli a do Něj se opět jednoho dne vše co bylo stvořeno navrátí. Ticho, Prázdnota, Harmonické spočívání, splynutí se Zdrojem, se Stvořitelem všeho, naším nebeským Otcem.Přebývání v tiché prázdnotě, v plnosti neomezeného prostoru, nehybnosti plné živoucího Bytí a Vědomí Já Jsem..Vše je plné lásky Boha a přec prázdnéa paradoxně plné Jeho přítomnosti, síly a moudrosti, vše je plné Pravdy Bytí. 
Položme si otázku pro koho žijeme, jaký má náš život smysl, za čím se snad ženeme s touhou po naplnění, či spíše zaplnění onoho pocitu práznoty kterou je-liu člověk sám k sobě upřímný občas hluboce pociťuje. Pro koho nebo pro co žijeme?Pro sebe či pro druhé, nebo pro Boha? Podle čeho řídíme své kroky? Je to snad svět který řídí naše kroky, nebo je to Bůh jehož se přidržujem a řídíme podle Jeho vedení své kroky? Jak osvobozující je uvědomí-li si člověk, že nikdy není zcela osamocen, ale vždy je s námi Bůh, nebeský Otec, Stvořitel, že je se mnou v každém okamžiku, neboť z Jeho vůle žiji, dýchám , pohybuji se, mohu něco vykonat díky síle kterou mne obdařuje. Jak dfobré je býti vyladěn na soucitné činy pro lidi kolem, ale i vše živoucí. Vše je živé. Konat proto vše jako pro Boha samého. Naše pravé Já není myslí, není ani myšlenkami, emocemi není ani tímto tělesným obalem(oděvem). Pravé Bytí je nad tím vším a za tím vším, neboť z Boha vše pochází, On vším prochází a vše Jej v sobě obsahuje..Z Boha pochází Živoucí Vědomí, mé bytí jenž se snaží postupně splynout s e Stvořitelem, Zdrojem, Absolutnem. Bůh je stálý, neměnný, stálý, nepohnutelný a přec plný vší dynamické Energie, která vším prochází. On je pln potencionální Energie, jenž se má schopnost projevit, jak v tomto nám známém vesmíru, tak také v každém z našich životů.Naše mysl je ale příliš často ovládána egem, které se snaží v tomto světě všemožně identifikovat , prosadit se, snaží si vytvořit svoje panoptikum, svoji zrcadlovou síň ač z pokřivených zrcadel, ego se v těchto odrazech obdivně a samolibně v/zhlíží. Člověk ovládaný svým silným egem, zapomíná, že za vším čím je ve světě obklopen, to co může vidět, slyšet, cítit, hmatat a všelijak i jinakým způsobem vnímat je, ale Bůh,Stvořitel, nepohnutelná Moudrost, Pravda,Bytí, Zdroj všeho. A také On je tím kdo připouští promněny, které si nechceme připustit a tak býváme často zklamáváni, neb se daná událost něděje podle našich předpokládaných očekávání. Uvědomme si jak často stavíme na slovech druhých na našich emocích, na prolétajících se myšlenkách na našem promítacím plátně naší vlastní mysli. A také jak hluboké zklamání a prázdnotu, marnost našeho počínání prožíváme, pociťujeme, když mlha se rozplyne a pomíjivost ,nestálost, se zjeví.okamžiku ruce.Pomíjivost, zrod i zánik si podávají v každičkém okamžiku ruce.Existuje pak štěstí, či utrpení, ano utrpení jenž vyvěrá z našeho lpění na našich představách nebo tužbách, které se nesplní, ze lpění na pomíjivých formách......... Možná, že se kdesi v našem nitru nyní klube napovrch otázka ,,Jak tedy smysluplně žít?" ,,A co má vůbec v životě smysl?" Odpověď je celkem jednoduchá a jasná. Žít tak, jako bych každým okamžikem měl vydechnout naposled a přitom, abych měl v sobě pocit , že se mi podařilo přinést do životů jiných alespoň trochu toho světla, aby mohli pokud budou ochotni, svolni ke změně sami pak prohlédnout a uzřít Pravdu, Světlo. Pakliže vydechnu-li dnes naposled, aby zde po mně zůstal, a přetrval i po tomto dni, pokud jej přežiji ve zdraví, pocit naplnění a smysluplnosti, že život který jsem doposud žil, měl smysl a nikomu jsem ani vědomě neublížil a pokud snad ano, tak že jsem se to snažil napravit jiným dobrem, které jsem vzhledem k dotyčnému vykonal(aniž bych, ale je konal s tím, že konám něco zvláštního a záslužného).Prostě se snažit ostatním bytostem býti tím kdo přináší do jejich životů radost a trochu toho světla, které mohou jako malou jiskérku si rozfoukat, aby se i v nich rozhořel ohěň pravého poznání Pravdy o jejich vlastní pravé přirozenosti, jenž vyvěrá z Boha, Ducha a je tudíž duchovní. Nikoliv hmotná. Jen ze Života vzejde život, jen z Ducha se může zrodit to co je v nás duchovní.
Pravé Já = ne-já. To jen ego se ověnčuje gloriolou slávy a je soutěživé, opájí se pocitem vítězství, zvítězí-li ned druhými, také staví na majetku, svém postavení ve společenském žebříčku, možná se obklopuje a chlubí význačnějšími lidmi s nimiž jaksi je ve styku. Chlubí se ktím, kde všude byl, co zrovna kde zvláštního jedl nebo pil, co si na sebe značkového zrovna koupil atd. ost. Snažme se rozlišovat kam se a k čemu se upíná naše pozornost. Buďme bdělými a věnujme pozornost vznikání a zanikání, všem těm promněnám. Naše práce na sobě samých spočívá v poznávání a odkrývání různých závojů, které leželi dlouhá léta na vybroušených fazetách drahokamu naší duše v odkrývání naši pravé duchovní přirozenosti.To ať je nám celoživotní výzva. Důležité pro naše správné konání i smýšlení je pravé poznání. Rozpoznat jasně a znát svou pravou přirozenost. Všímat si v žítí příčin a následků. Všímat si podmínek za jakých co vzniká. Všímat si podmínek a příčin za kterých co i opět zaniká.
